„Zvítězil“ Trump, prezidentem bude Biden

Že už nadpis nedává smysl? No, jak se to vezme.

V posledních dnech a hodinách jsme měli možnost sledovat volby prezidenta Spojených států amerických, údajně nejmocnějšího muže planety. Důležitá událost hodná mimořádné pozornosti. Vždyť na svobodných, demokratických, stabilních a prosperujících Spojených státech závisí ty samé atributy států celého euroatlantického prostoru, tedy i České republiky.

Ale už jen jejich průběh, a především „nekonečné“ sčítání korespondenčních hlasů, čekajících dlouhé hodiny kdesi v poštovních pytlích na své uplatnění, názorně ukazuje, jak by volby v demokratické zemi v žádném případě neměly vypadat. Vždyť výjimečnost opravdu svobodných voleb tkví právě v jejich autentičnosti, tedy v tom, že každý jeden oprávněný volič, když chce volit, musí přijít do volební místnosti, tajně označit jím zvoleného kandidáta a pak, před zraky svědků vhodit hlasovací lístek do volební urny.  Nic víc, ale také nic míň.

Závažné problémy korespondenčního hlasování jsou především ty, zda odesílatel hlasovacího lístku je skutečně oprávněný volič, zda je jeho hlas platný a jak jej „vyhodnotí“ sčítací úředník, až se obálka s hlasovacím lístkem konečně dostane na jeho stůl. Tedy otázek k oprávněným pochybnostem víc než dost.

Podívejme se ale na jiný aspekt letošních amerických prezidentských voleb. A tím je postavení současného prezidenta na pomyslné startovní čáře. Měl Donald Trump, obhajující mandát, stejné výchozí postavení jako jeho demokratický protikandidát Joe Biden? Zcela jistě ne!

Od samého počátku svého mandátu byl současný prezident terčem útoků z nejrůznějších stran, ovšem asi nejnevkusnější byly útoky ze strany demokratů, kteří mu mj. nemohli zapomenout porážku Hillary Clintonové z roku 2016. Snad jen kromě fyzického násilí se stal doslova obětí honu na čarodějnice. Byl obviněn a vyšetřován z nejrůznějších „zločinů“ včetně tzv. ruské stopy ve své předchozí předvolební kampani, byl podroben ponižujícímu pokusu o odvolání z funkce. Do tohoto honu se kromě tzv. „hlubokého státu“ aktivně zapojila i dříve renomovaná, nyní však již pokrokářstvím prolezlá média, která na prezidenta házela bahno o sto šest a prakticky na něm nenechala nit suchou.

Trump ale všechno toto ustál. A nejen to. Ještě při tom stačil naplno vykonávat funkci prezidenta Spojených států amerických. A vedl si celkem dobře. „Nestihl“, na rozdíl od  některých svých předchůdců, rozpoutat žádnou válku, naopak se mu podařilo nastartovat stahování amerických vojáků z Afghánistánu. Snažil se nepodléhat jistě obrovským tlakům finančně – vojenskoprůmyslové lobby. Jednal s prezidentem Putinem, seč mu to válkychtiví jestřábi dovolili. Vyvázal Spojené státy z mezinárodního uhlíkového šílenství. Dosáhl úspěchů v usmiřování na Blízkém východě. Podnikal kroky proti nelegální migraci. Špatně si nevedl ani v oblasti hospodářské.  Byl nekompromisní k anarchii a násilí demonstrantů, kteří se pod záminkou boje proti rasismu snažili narušit pořádek a rozvrátit řád.

Otázkou je, jak se Spojené státy vypořádaly s epidemií koronaviru. Ale ruku na srdce. Které zemi se to už podařilo?

Na pomyslné volební startovní čáře se však musel spokojit s druhou pozicí, když na „pole position“ umístili spojení američtí pokrokáři bývalého demokratického viceprezidenta Bidena. Figurku v podobě staříka se zjevnými příznaky postupující demence, který si plete funkci, do níž kandiduje, ale i svého zesnulého syna s vnučkou. Nezbývá tedy než doufat, že si jednou nesplete zvonek u domovních dveří Bílého domu s tlačítkem pověstného jaderného kufříku.

Naštěstí má v zádech schopnou viceprezidentku, dámu, která si jistě „správné“ rozhodování svého šéfa pohlídá.

Vzpomínám si ze školy na charakteristiku některých literárních děl: „Hrdina v nerovném boji s přesilou podléhá, ale vítězí morálně“. Ano, tím hrdinou mám na mysli dosavadního prezidenta spojených států Donalda Trumpa. I přes jeho některá sporná rozhodnutí a nešťastné výroky, přes to, že se někomu může zdát namyšlený a arogantní. Jemu patří poděkování a obdiv, že se nevzdal a snažil se udržet „normální svět“. Jemu by patřila Nobelova cena míru, pokud by ještě měla nějakou hodnotu! Ne Baracku Obamovi!

Nový, demokratický  prezident Joe Biden bude mít velmi slabý mandát. Ale až příští dny, týdny a měsíce ukážou, kam budou rozvrácené Spojené státy dále směřovat.

Jedno je však jisté. Alespoň v něčem jsme doposud největší a nejmocnější demokracii světa předstihli. My jsem si socialismus prožili, oni ho teprve budují.

Bůh ochraňuj Ameriku!

Zdeněk Lanz

ůsdůlklsůfků