Zdravá půda, zdravé potraviny, zdravá příroda, zdravá společnost

Každá mimořádná událost, zvlášť celosvětového rozsahu, jakou pandemie bezesporu je, nám nastoluje zrcadlo o naší životaschopnosti, odolnosti i schopnosti, resp. ochoty uvedené společenské problémy řešit. Již naše babičky říkaly „všechno zlé je pro něco dobré“. Stará, časem prověřená moudrost platná i v době digitalizace a automatizace. Tím pozitivním přínosem jinak ryze krizového období by mělo být respektování již našimi předky prověřeného zákona lidské existence a to, že člověk je nedílnou součástí přírody.  Jednoduché, prosté bezproblémové konstatování, ale realita našeho života je často velmi odlišná. Je třeba si položit otázku, děti jsou od mateřských škol až po vysoké školy v tomto duchu vychovávány a prakticky vedeny, jejich chování a jednání je často naprosto opačné, a to i později v pracovním zařazení. Nabízí se otázka. Proč řada z nás jedná právě naopak, a navíc mnohdy s pocitem přínosu pro naši společnost? Poroučet větru a dešti už sice nechceme, tedy ne tak otevřeně, přesto se dopouštíme, my dospělí, často skutků, které působení člověka v krajině narušuje (eliminuje) ve své podstatě. Lze uvést pár reálně existujících příkladů a je zřejmé, o jaká závažná narušení se jedná.  Stále probíhá zabírání té nejúrodnější půdy na investiční výstavbu a zadržování vody v krajině se spíše deklaruje než realizuje. Úrodnost půdy prokazatelně klesá a bez zajištění kvalitního hnojení chlévským hnojem našich polí se stav nezlepší. Jak prosté a jednoduché.  Ubývá drobné zvěře v našich honitbách, stav naší rybniční soustavy je znám, zejména z hlediska její nedostatečné retenční kapacity a příklady s plýtváním pitné vody jsou patrné v našem každodenním životě. Kde hledat příčiny těchto negativních jednání? Odpověď spočívá právě ve výši uvedené zásadě. Tedy, že člověk je součást přírody, ale ve skutečnosti se nám úspěšně daří člověka z krajiny postupně vytěsňovat, nahrazovat omezujícími pravidly a nařízeními, regulacemi a rozšiřováním oblastí, ve kterých je působení člověka eliminováno až zakázáno. Nejde v žádném případě o oblasti, které jsou přírodovědecky nenahraditelné a jedinečné, ty zasluhují tu nejpřísnější přírodovědeckou ochranu a společenský respekt. Jde o oblasti, kam po staletí člověk patřil, tyto oblasti kultivoval a maximálně využíval ku prospěchu lidí i samotné přírody.  Jsme svědky toho, že postupným vyloučením člověka z těchto regionů nastává jejich přírodovědecká i hospodářská degradace plynoucí z nedočerpání jejich přirozeného produkčního potenciálu. Stále zřetelně se projevuje skutečnost, že kultivační činnost člověka v souladu přírodními podmínkami je jeden z pilířů a zásad ochrany přírody.

Nikdo to nevyřeší za nás! Pojďme společně řešit obyčejné věci starým selským rozumem.

doc. Ing. Radka Váchalová, Ph.D.,
kandidátka do krajského zastupitelstva za hnutí Trikolóra

ůsdůlklsůfků