Les potřebujeme všichni

Už od raných studijních let mne bavilo s batohem cestovat po světě a poznávat cizí kraje a tamní přírodu. Na mnoha místech planety jsem viděl  děsivé pohledy, jak se lidé chovají k vlastní krajině a hlavně devastují lesy. Právě při těchto cestách jsem si uvědomil, že nejdůležitější je se o ochranu přírody a lesa starat právě u sebe doma. Tam to nejlépe znám a něco mohu i ovlivnit. Je snadné mudrovat nad ničením lesů na druhém konci zeměkoule, ale člověk si hlavně musí nejprve zamést před vlastním prahem. Svůj první kousek lesa jsem si koupil skoro před dvaceti lety a začal se o něj starat. To jsem ale netušil, že stejně tak, jak jsem se slzami stál nad zničenou krajinou Madagaskaru, budu se stejným smutkem koukat z mého lesa na kopce bez lesů v naší zemi. Osobní vlastnictví v kombinaci s touhou se vzdělávat a naslouchat radám starších a zkušenějších mne naučilo pokoře k přírodě i snaze přenechat ji budoucím generacím v co nejlepším stavu.

Dnes s rodinou máme pár desítek hektarů lesa, o který se staráme a já osobně už nejsem tak chytrý, jak jsem byl ve dvaceti. Příroda chyby neodpouští, ale dá vám čas je napravit.

A stále se v ní musíme učit a vnímat jí srdcem.

U nás, v Jižních Čechách, máme zatím lesy krásné, ale ony bez naší lidské pomoci současnou kůrovcovou kalamitu těžko zvládnou. Musíme jim tedy všichni pomoci. Dnes slýchám odevšud: „Je moc smrku. Až to uschne, vysadíme les lepší, než hloupé generace před námi.“  Není to pravda, oni žili v době, kde si společnost takové lesy přála. Ti lesníci, byť s daleko horší technikou a technologií, se o ně uměli postarat a uměli je ochránit a navíc oni s tím lesem žili a nežili z něho jako doba dnešní.

Nejstabilnější je les druhově a věkově pestrý, nesmíme tedy nechat zničit ty staré stromy, a to ani broukem a mnohde ani zbytečně motorovkou. Ono v tom lese možná ty mladé stromky poslouchají rad starších s větší pokorou než my. Jen my jim zatím nerozumíme.

Les nám přináší kromě dřeva, hub, lesních plodů i neskutečnou škálu dalších zdánlivě neviditelných funkcí. Umí zadržet vodu v krajině, umí krajinu ochladit a umí toho prostě moc.

Bylo by třeba si tedy vážit i každého vlastníka lesa, ať je to soukromník, obec či stát, když v něm správně v souladu s přírodou hospodaří. Je potřeba, aby ho i společnost za to odměnila. Každý si totiž můžeme do lesa zajít na houby a maliny, ale ten vlastník je ten, kdo nese všechny náklady s tím spojené. Já jsem zapřísáhlý odpůrce eurounijních dotací, plných byrokracie propletené s neskutečnou korupcí a plýtváním. Podpora vlastníků by se měla řešit platbou za plochu lesa a správné hospodaření. Ťukám to do kalkulačky a  koukám, kolik peněz ještě zbude a těch lidí co nebude muset zbůhdarma sedět v kancelářích dotačních přerozdělovačů a budou moci sázet stromky a o les se starat.

Od vás, kteří jste dočetli až sem, budu lesy pozdravovat, stromy pohladím, a když budete mít cestu kolem, zastavte se. Rád vám o nich popovídám a ukáži, jaká je síla přírody.

Richard Štengl

ůsdůlklsůfků