Místopředseda Trikolóry Dalibor Uhlíř: Poslední dobou mám pocit, že se ze společnosti vytrácí nejen zdravý rozum, ale taky férové a slušné chování. V politice to platí dvojnásob

Jihočeský kurýr (JK): V nedávném televizním rozhovoru jste odpovídal na dotaz, jestli vám jako úspěšnému manažerovi a řediteli firmy stojí za to, angažovat se v politice. Nezměnil jste v posledních měsících názor?

Dalibor Uhlíř (DU): Pravdou je, že bych opravdu neměl potřebu se angažovat. To ale jen za předpokladu, že by věci u nás a vlastně ve světě fungovaly, jak mají. Poslední dobou mám totiž pocit, že se ze společnosti vytrácí nejen zdravý rozum, ale taky férové a slušné chování. Bohužel v politice to platí dvojnásob. A protože se o politiku a věci kolem nás zajímám od mládí, mám chuť to ve svém věku ještě změnit.

JK: Neodradily vás ani osobní útoky v posledních týdnech, které byly dost ostré a všimla si jich také celostátní média?

DU: Ze sportu jsem zvyklý na soupeření, ale taky na hru fair play. Máte pravdu, že některé vyloženě podpásové akce od soupeřů jsem nečekal. Třeba překreslování bannerů, kterého si celostátně všimla i média a také osobních urážek a laciného nálepkování. Netýkalo se to jen mě, ale také například jedné kolegyně, která byla prostřednictvím zmanipulované grafiky vulgárně napadena. Přitom zastává vedoucí funkci v oblasti školství. Politik musí snést hodně, ale toto je za hranou.

JK: V jedné diskusi na sociálních sítích jste sám musel čelit dost osobním útokům na to, jaký jste byl student, proč jste studoval soukromou vysokou školu a jestli ekonomii vůbec rozumíte.

DU: Byly to útoky trollů, které budou přibývat. Jen osobní špinění, nálepkování bez obsahu, bez argumentů. Bohužel až sem se politika posunula. Věcnou debatu a argumenty často nahrazují jen žoldáci sociálních médií jako obrana, protože politickým uskupením, která používají tyto metody, chybí kvalitní obsah.

JK: Jak to tedy je s vaším vzděláním? O vašem studiu na českokrumlovském gymnáziu se hodně psalo v souvislosti se studentskou revolucí.

DU: V roce 1989 jsem se stal studentským „vůdcem“ na gymnáziu a je pravda, že studiu jsem pak moc času nevěnoval, do toho jsem ještě vrcholově sportoval. Po střední škole jsem se začal sám živit a založil rodinu, takže vysokoškolské studium jsem musel doplňovat dálkově. Sám nejlépe vím, co jsem musel v té době obětovat. Doma jsem měl dvě malé děti a já jsem několik let trávil většinu víkendů ve škole při studiu, zkouškách a dalším sebevzděláváním.

JK: Později přišla vysoká škola?

DU: Ano, a diplomovou práci jsem tehdy psal na téma „Vliv kuponové privatizace na vývoj české ekonomiky“. V dalším vzdělávání jsem pokračoval. Z pracovních důvodů jsem musel odmítnout nabídku děkana VŠE v Jindřichově Hradci, abych zde přednášel, ale společně jsme tam založili Českou společnost ekonomickou a já jsem byl v předsednictvu této společnosti s ekonomy Dybou, Mládkem, Třískou a dalšími. To vše v době, kdy probíhal hlavní střet a diskuse mezi dvěma ekonomickými pohledy. Toto mě asi nejvíce formovalo a tehdy se vedla opravdová odborná diskuse.

JK: Odtud tedy pravděpodobně pramení vaše touha diskutovat veřejně? Stát se politikem?

DU: I dnes jsem připraven o ekonomických tématech odborně a na úrovni debatovat, obhajovat a vysvětlovat grafy, tabulky, témata…Těžko se ale reaguje na nálepky a zjednodušené výkřiky. Snažím se to strpět s vědomím, že politik musí být v tomto tvrdý. O to víc se věnuji obsahu projektu našeho politického hnutí Trikolóra.

JK: Jak jste ekonomické vzdělání převedl do praxe? Nyní jste manažer s bohatou podnikatelskou historií.

DU: Za téměř 25 let podnikání a fungování v různých manažerských pozicích, jsem si prošel opravdu vším možným a zažil různé situace. A jak úspěchy, tak pochopitelně především neúspěchy člověka posouvají dál, dávají životní a profesní zkušenosti, které se nedají vyčíst z knížek, ale přináší je život. Většina věcí se určitě povedla a rád na ně vzpomínám…Dnes zaměstnávám v jižních Čechách na třech pobočkách 40 lidí a firma roste a rozvíjí se.

JK: Byly ale určitě i neúspěchy… Dokážou přece jen člověka posílit nebo aspoň poučit?

DU: Ano, asi narážíte hlavně na naši šumavskou „epizodu“. Je pravda, že v minulosti se některé projekty nepovedly a dodnes mě to mrzí, že nevyšla právě třeba výstavba sportovního hotelu na Šumavě. Pro nás to byla tenkrát, a už je to opravdu dlouho, velká škola a zkušenost. Všem svým závazkům jsem ale vždy dostál. Mám čisté svědomí. Od podnikání mě to neodradilo.

JK: Také jste byl v minulosti konfrontován s dotazem, že jste figuroval ve společnostech, které byly v likvidaci. To byly další neúspěšné projekty?

DU: Ale vůbec ne. Za těch 25 let vzniklo a zaniklo opravdu hodně firem, což je přirozený vývoj. Kdo se v podnikání aspoň trochu orientuje, tak ví, že když se dělá nový projekt, většinou chce banka, partneři a další instituce novou čistou firmu, cíleně k tomu účelu založenou. Když projekt skončí, máte tři možnosti. Hromadit staré společnosti někde v šuplíku, ale platit vedení účetnictví, podávat daňová přiznání a podobně, nebo společnost s touto historií prodat někomu, kdo ji využije k další činnosti a třeba ji dokonce přejmenuje. Třetí možností je dát společnost do likvidace a podle pravidel ji nechat vymazat. To je naprosto legální přístup. Takže když měl někdo zájem společnost koupit, rádi jsme ji prodali, když zájem nebyl, byla zrušena likvidací.

Redakce Jihočeského Kurýra děkuje za rozhovor.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

ůsdůlklsůfků